Barthesova metafora smrti autora má výrazná vliv pro následující uvažování o poetice literárního díla. Proto tuto metaforu vracíme zpátky do hry, přičemž hodláme zkoumat její argumentační jádro, které se na první pohled ukazuje jako problematické.
Při detailní analýze se ukáže, že smrt autora sice bývá chápána jako koncetupální metafora, přesto se však jedná o efmatické gestoe esejisty, v němž autor těží ze specifických účinků stylu a nikoli z předložení určitých argumentů.