Abstrakt
Článek na základě vyčerpávajícího rozboru většiny staročínských filozofických textů klasického období představuje roli, kterou v čínské elitní kultuře hrál les a zejména strom, resp. jednotlivé doložené druhy stromů. V souvislosti s tím poukazuje na významnou skutečnost, že některé současné představy o tom, že tradiční čínská kultura kladla důraz na harmonické soužití s přírodou, patří do říše orientalistických mýtů a jsou spíše výrazem projekce vlastního protiobrazu do exotických východních kultur ("východní moudrosti").