Pojednání se zaměřuje na vztahy mezi kodifikací a spisovným jazykem, mezi stylem, kodifikací a standardním jazykem. Snaží se vymezit termín "hyperkorektnost", a to ve vztahu k jazykovým variantám a jazykovým varietám a k tzv. pluralitní kodifikaci.
Všímá si i jejich důsledků pro jazykové/řečové chování a jazykovým vzděláváním.