Studie sleduje, jak se filmové adaptace Babičky B. Němcové (F. Čáp /1940/ a A.
Moskalyk /1971/) vyrovnaly jak s „břemenem“ národně konotovaného žánru idyly, tak s bezsyžetovostí a klasičností adaptované látky. Pozornost se soustředí zejména k široce chápaným kontextům (kulturním, společenským, politickým), do nichž adaptace vstupují a současně jsou jimi podmíněny a ovlivněny.