Odškodňování představuje téma, které v mezinárodním právu velmi klasické a zároveň mimořádně moderní a aktuální. Klasický rozměr se váže na restituci a kompenzaci jako formy reparační povinnosti, hlavní obsahové součásti odpovědnosti států za mezinárodně protiprávní chování.
Naproti tomu aktuální rozměr, který nauka mezinárodního práva teprve začíná mapovat, se týká nároků nestátních aktérů, zvláště jednotlivců na odškodnění. Obecná pravidla kodifi kovaná v Článcích ILC o odpovědnosti států se mohou aplikovat jen zčásti (např. v otázce přičitatelnosti chování), avšak obsah a způsoby uplatňování individuálních nároků na odškodnění upravuje lex specialis.
Zde je pak nutné rozlišovat mezi smluvními režimy na ochranu lidských práv a dohodami o ochraně investic, kde již existuje pevnější právní základ, a jinými případy odškodňování, kde se právní báze dosud nestabilizovala.