Zájem o trvalý rozvoj nových způsobů léčby depresivních poruch je dán mimo jiné tím, že depresivní poruchy jsou i nadále velmi rozšířenými a invalidizujícími onemocněními se zásadními biopsychosocioekonocmými konsekvencemi. Onemocnění prakticky vždy vyžaduje dlouhodobou pozoronost a odpovídající terapii, neboť se jedná o chronickou, recidivující a relabující poruchu, která vede v mnohých případech k dlouhodobé hospitalizaci nebo invalidizaci.