Psychoterapeutické přístupy při léčení klasických a nově se objevujících závislostí vykazují specifika daná charakterem příslušných závislostí, nicméně společným jmenovatelem léčby stále zůstává práce s motivací závislých, jejich edukace, náhled, individuální či skupinová psychoterapie, nácvik relaxačních technik a následné dlouhodobé doléčování. Trvalá a důsledná abstinence, jako jeden z požadovaných cílů léčby, je v případě nově se objevujících závislostí jen zřídka dosažitelná, a cílem je tudíž úprava závislostních procesů.