Kapitola je věnována Kierkegaardovu pojetí žádosti ve slavném Svůdcově deníku. Interpretace rozlišuje mezi dvojím určením svůdcovství - Donem Juanem coby “panskou” figurou svůdce v terminologii Hegelovy Fenomenologie ducha, a Johannesem z Kierkegaardovy Svůdcova deníku coby svůdcem, jenž vykonává “rabskou” roli toho, jenž pracuje, zadržuje svůj požitek a takto dává formu objektu své žádosti, Cordelii.
Ve výsledku pak Cordelie sama nabývá svobodu, v níž vykonává na sobě samé negativní práci sebe-popření, potvrzuje Johannese jako pravé panské vědomí a takto mu zprostředkovává pravý požitek.