Kapitola se zabývá problematikou terminologíe vhodné pro popis češtiny 17. a prvních tří čtvrtin 18. století a shrnuje dosavadní nepříliš uspokojivý stav poznání. Dále poukazuje na význam demografického, sociálního a kulturního kontextu doby (zejména míry gramotnosti a stavu vzdělávacího systému) a představuje a vysvětluje vhodná kritéria pro další dělení zkoumaného tématu.
Toto rozdělení je v první řadě chronologické (17. vs. 18. století) a až v dalším plánu geografické a konfesní.