Autorka se zabývá užíváním a funkcí tradičních zápisů, tj. zápisů o právním pořízení, zpravidla donacích, které si pořizovali sami příjemci, v českých zemích od konce 10. do konce 13. století, z hlediska společenského postavení donátora i obdarovaného. Současně je sledován vztah tradičních zápisů k listinám, které se v panovnických fundacích prosazovaly od druhé poloviny 11. století, zatímco šlechtické donace byly evidovány pamětními zápisy ještě v polovině 13. století.