Kniha prezentuje teorii řeči. První část formuluje filosofický rámec: poskytuje Husserlem inspirovaný popis základní struktury zkušenosti.
Na zkušenosti jsou vykázány čtyři vrstvy: vrstva přímých počitků, vrstva teleologické rytmizace, vrstva měření a orientace a asituativní hledisko. Druhá část formuluje situační sémiotiku, tedy teorii významu pojatého jako situační dimenze.
Třetí část formuluje deskriptivní rétoriku: popisuje roli situační distance, jak ji řeč musí zpravidla překonat, analyzuje modality sebereplikace a expanze, jichž může řeč využívat, a předkládá kritiku různých forem domněle asituativní řeči.