Text se snaží pojmenovat někter é nemyšlené či málo diskutované problematické aspekty procesu profesionalizace učitelského povolání. Staví se na stranu pojetí učitelství jako povolání-poslání.
Uznává legitimitu profesionalizačních snah, ale poukazuje zároveň na důležité momenty v práci učitele, které je třeba ošetřit zvlášť, nad rámec profesionalizačního úsilí. Pohybuje se mezi třemi hlavními motivy.
Konkrétně mezi (1) úvahou o kontradikci technicko (didakticko) etického charakteru učitelství, (2) kritikou instrumentálního pojetí kultury jako prostředku k profesionální adaptaci a v této souvislosti kritikou profesionalizace univerzity a konečně (3) úvahou o vztahu naučitelného a nenaučitelného v učitelské profesi.