Příspěvek zmiňuje několik ze současného hlediska pozoruhodných rysů výuky češtiny jako cizího jazyka v minulosti (priorita výuky češtiny jako cizího jazyka v Habsburské monarchii, příručky k této výuce z hlediska zprostředkujícího jazyka, tradiční a moderní metodologie, cílová skupina mimo etnické území), jež si vybírá jako kontrapunkt k popisu současného stavu této výuky. Současnost je hodnocena z hlediska sociologických podmínek výuky češtiny jako druhého jazyka, úlohy státu, školství , jazykovědy a profesních organizací s výhledem na rizika a žádoucí tendence v budoucnosti.