Příspěvek se zabývá dvěma navzájem souvisejícími tématy, přesněji a) obecným tématem variability vztahu rukopisné a tištěné produkce v raném novověku, jehož problematika bude demonstrována na b) konkrétním tématu fenoménu rukopisných přípisků k tištěným jednoročním kalendářům. Ad a) Při klasifikaci (a evidenci – katalogizaci) raně novověké písemné produkce jsme zvyklí rozlišovat písemnosti primárně na rukopisy a tisky, přičemž automaticky předpokládáme, že rukopis je ze své podstaty unikát, naproti tomu tisk je vždy multiplikát (tisk jako unikát chápeme pouze tehdy, když z množiny multiplikátů zachová pouze jeden exemplář).
Tento předpoklad vede zpravidla k oddělené evidenci a rozdílným metodám popisu/katalogizace, které však naráží na svůj limit v okamžiku, kdy nelze danou písemnost zařadit beze zbytku ani do jedné kategorie (popř. je zmíněný rozdíl jinak relativizován). Právě na tyto hybridní případy (tedy případy, kdy rukopis získává charakter multiplikátu a naopak tisk se stává jedinečným) se chce příspěvek ve své první části zaměřit a pokusit se o výčet a typizaci těchto možností.
Ad b) Jako jeden z typických příkladů, kdy oddělenost kategorií rukopisu a tisku selhává, resp. tisk a rukopis nelze od sebe oddělit, chce příspěvek blíže představit jeden typ písemností, které se pravidelněobjevují při soupisových pracích na Repertoriu. Jsou jím tištěné roční (tj. na jeden kalendářní rok vydávané) kalendáře s rukopisnými poznámkami jejich někdejších uživatelů.
Tištěné kalendáře samy o sobě představují zajímavé téma – a byly jako takové zkoumány –, díky často obsáhlým a podrobným přípiskům získávají jedinečný charakter a zároveň se stávají zajímavými prameny umožňujícími vhled do každodenního života jejich bývalých vlastníků a v některých případech t éž i města či panství, kde tito působili. Příspěvek nejprve představí obvyklé typy praktik písemně aktivních uživatelů kalendářů a následně pak představí vybrané konkrétní příklady takto individualizovaných kalendářů.