Má-li být jakákoli snaha o etnickou integraci úspěšná, musí se odehrávat nejen na úrovni politických a právních požadavků, ale také na rovině každodenních sociálních interakcí. "Každodenní otevřenost" vůči inkluzi etnických minorit je v této studii odvozena od teoreticky zakotvených empirických měření postojů k rozšiřování práv těchto menšin a subjektivně pociťované podobnosti v postojích a způsobu života. Autor dochází k závěru, že české etnikum se vůči ostatním etnikům chápe jako etnikum výjimečné.
To se projevuje zejména v posuzování podobnosti s příslušníky romského etnika, kteří jsou chápání jako kompletně cizí element. Zjištěné výrazně negativní a odmítavé postoje přitom nejsou výrazně sociodemograficky diferencovány.