Studie navazuje na pojetí kritického modernismu, jak bylo vymezeno především v diskusi o Vídni přelomu 19. a 20. století pro svébytnou konkretizaci modernistických idejí a názorové distance vůči nim. Vzešla z ní myšlenková a umělecká tvorba přesahující, propojující a rozšiřující své původní obory, kontexty a skupinové identity.
V pracích Allana Janika tvoří interpretace tohoto druhu tvorby (K. Kraus, A.
Schnitzler, L. Wittgenstein atd.) mj. pojivo historického rozvrhu středoevropského moderního hnutí a jeho specifičnosti, s významným dosahem metodologickým.
Představuje rovněž výzvu pro interpretaci proměn polemického moderního hnutí v Čechách v jeho útvaru českém i německojazyčném a dlouhodobých, sebeobrozujících se iniciativách (F. X. Šalda, S.
K. Neumann), protinávrzích (Jung Prag), jakož i solitérních drahách vedených na hranicích identit a hnutí (J.
Popper-Lynkeus, L. Klíma, R.
Weiner, J. Čapek).