Abstrakt
Autor na začátku svého eseje konstatuje, že kdysi bohatý symbolismus světla v liturgii se dnes omezuje jen na několik málo obřadů (křestní svíce, paškál, …). Důvod takového ochuzení spatřuje v současné podobě našeho vztahu k teologické povaze Božího stvoření a k jeho zjevující povaze: Svět se stal především matérií pro určenou k technologickému zpracování a ztratil své místo v tajemství Božího jednání.
Starověká církev slavila každý večer liturgii světla (lucernaria), světlo patřilo i k jádru ranních modliteb a také obřady křtu a eucharistie se k němu úzce vázaly. Autor svůj esej uzavírá konstatováním, že světlo sice není počítáno mezi svátosti Nového zákona, ale patří mezi přirozené svátosti stvoření a také mezi výsostná znamení Božího mesiáše – ohlašuje způsob jeho života a života jeho učedníků.