Abstrakt
Vztah mezi jednotlivými autonomními úrovněmi pluralitního ústavního uspořádání EU (supranacionální, národní) je sice konkurenční, jeho dlouhodobě rovnovážné řešení ale nemůže být založeno na pravidlu "vítěz bere všechno". Přednostní aplikace právních norem EU před normami práva národního a tzv. kompetenční pravomoc členských států jsou totiž bytostnými konstantami té které úrovně, které nepodléhají vzájemné kompenzaci.
Neutralizace střetů mezi oběma autonomiemi vyžaduje spíše měkké řešení, založené na soudcovském dialogu, zdrženlivosti a sebereflexi. Ochrana tzv. materiálního jádra ústavnosti vyžaduje ze strany vrcholných národních soudů komunikaci se Soudním dvorem EU, zejména cestou předběžné otázky.