Abstrakt
Článek chce ukázat představu o moudrosti, jež vychází z biblické tradice. Moudrost nezačíná poučeností, ale zbožností a bázní Boží.
Není to pak jen učenost, ale především odvaha koncipovat život i existenci v úzkém sepětí se Stvořitelem. Podle Iz 11,1-3, jež představuje prototyp postavy s mesiášskými rysy, se moudrost začleňuje do celku sedmi duchů: zbožnost, bohabojnost, moudrost, rozum, síla, rada a vědění a vnitřně tuto postavu sjednocuje.
Moudrost má dynamický charakter a v lidském příběhu přináší celou řadu krizí, zkoušek, v nichž má moudrý růst, zrát a očišťovat se. Na pozadí knihy Kazatel a tradice Otců je možné tento moment moudrosti hlouběji pochopit.
Plný tvar moudrosti je nakonec ztělesněn v Kristu, jehož moudrost byla spojena s mocí. Jeho moudrost – sv.
Pavel hovoří o moudrosti kříže – přináší ospravedlnění, posvěcení a vykoupení (1Kor 1,30). Kristova moudrost, jež má svůj božský původ, vstupuje do dějin a působí skrze církev jako mnohotvará Boží moudrost (Ef 3,10).