Abstrakt
Odvaha bývá někdy považována za jednu z občansky ceněných ctností. Dokladem je i udělování Ceny Michala Velíška, v rámci kterého si autor tohoto příspěvku pokládá otázku, zda lze odvahu považovat za ctnost.
Poukazem na odlišné akcenty, jež jsou neseny mnohdy zaměňovanou dvojicí pojmů „odvaha – statečnost“ autor naznačuje, že mluvit o odvaze jako ctnosti bez dalšího upřesnění může být problematické. Ctnost v aristotelském smyslu totiž předpokládá další vlastnosti, které nemusí mít každý, koho bychom považovali za odvážného.
Odkazem na biblický výraz PARRHÉSIA, a na skutečný příběh anglického humanitárního pracovníka Seana Deveraux (1964-1993), lze poukázat na nutnost určitého “zakotvení” odvážných činů v pevném a hodnověrném základu. Slovo odvaha tento požadavek nevystihuje tak dobře, jako ho vystihuje platónsko-aristotelská ctnost ANDREIA, jíž je třeba spíše považovat za statečnost. Že si dnes mnohdy ceníme spíše odvahy než statečnosti může prozrazovat, že nám důraz na sepětí odvážného jednání s jeho autentickým zakotvením v hodnověrném základu člověka chybí.
K zamyšlení v tomto smyslu vybízí i fakt, že odpovídající výraz pro ctnost integrity, která toto sepětí dobře vystihuje, nám v českém jazyce vlastně chybí.