K článku 49 a 63 Soudního dvora EU, který vychází z předpokladu, že poplatníci mohou volit mezi dvěma způsoby vydání bezdůvodného daňového obohacení státu, přičemž u jednoho z nich je stanovena delší promlčecí doba, brání zázady efektivity, právní jistoty a ochrany legitimního očekávání tomu, aby byly tato promlčecí doba zkrácena bez předchozího upozornění a se zpětnou platností. Dále obsahuje rozsudek C-362/12.