I přes nesporný pokrok v diagnostice a léčbě bronchogenních karcinomů, ke kterému došlo v uplynulých několika desetiletích, je účinnost konvenční chemoterapie stále neuspokojivá. Stanovení základních molekulárních prognosticko-prediktivních faktorů umožňuje využití tzv. „léčby na míru“.
Klinická aplikace molekulárních prediktorů (biomarkerů) je předpokladem úspěšnosti biologické cílené léčby.