V příspěvku usiluji o zodpovězení otázky, co vysvětluje volbu dopravního prostředku, který lidé používají při pravidelných cestách, a jakou roli při rozhodování hrají prostorové charakteristiky bydliště, neboli jak se volba dopravního prostředku liší u rezidentů center měst a suburbií. Předkládané závěry jsou založeny na výsledcích empirického výzkumu kombinujícího statistickou analýzu diskrétní volby s kvalitativní sociologickou analýzou.
Analýza potvrzuje, že je každodenní volba dopravního prostředku z velké části vysvětlena omezeními jako je množství času a finančních prostředků, které má jedinec k dispozici, služby hromadné dopravy v místě bydliště, občanská vybavenost bydliště a povaha zaměstnání a s ní spojené požadavky na flexibilní mobilitu. Rozdíly ve finančních nákladech mají menší vliv na chování osob žijící v lokalitách s malou občanskou vybaveností.
Charakteristiky bydliště tak sice cestovní chování statisticky vysvětlují, to ale neznamená, že ho podmiňují. Jak potvrzují výsledky kvalitativního šetření, upřednostňování tradičního městského či naopak suburbánního bydlení už v sobě obsahuje určité představy o způsobech cestování.
U některých lidí proto musíme hledat vysvětlení volby dopravního prostředku používaného na pravidelné cesty mimo sféru užitku spojeného s každou jednotlivou volbou. Nehledě na používaný dopravní prostředek jsou totiž v jednání osob dominantní zcela odlišné sféry racionality, k jejichž vysvětlení se hodí různé teoretické koncepty jednání.
První z nich představuje racionalitu volby dopravního prostředku na základě omezení. Druhá představuje sféru konzistentního životního stylu, který zahrnuje nejen volbu dopravního prostředku, ale i volbu charakteru bydliště.
Třetí představuje volbu dopravního prostředku jako sféru nereflektovaného zvyku, který je součástí habitusu. V souladu s odlišnými typy racionality pak lze identifikovat různé faktory budoucího rozvoje dopravy a možnost zpomalení rostoucího převahy automobilové dopravy.