Abstrakt
Stať se zabývá úlohou jazyka a komunikace prostřednictvím různých médií vztahem mezi rétorikou a filozofií. Vznik a rozvoj rétoriky v antickém Řecku jako učení o tom, ""jak se vyjadřovat dobře a přesvědčivě"", byl vyvolán politickými požadavky na svobodu slova a reformou soudnictví, která prosadila právo každého občana vystoupit se svou záležitostí před soudem.
Působení učitelů rétoriky, sofistů, zároveň vyvolalo zásadní spor mezi filozofy představovanými hlavně Platónem a sofisty, který se soustředil na protiklad mezi snahou o poznání podstaty a jevové stránky skutečnosti, mezi úsilím o pravdivé poznání a míněním, mezi nutností a kontingencí (pravděpodobností). V novějších výzkumech v oblasti rétoriky a neorétoriky na úkor zřetele k praktické stránce veřejného řečnictví převážilo chápání rétoriky jako kulturního k ódu (specifického jazyka) doby.
Stať se soustřeďuje na dlouhodobou historii konfliktu mezi rétorikou a filozofií i hledáním jejich vzájemných souvislostí, dokumentuje vývoj různých filozofických a vědeckých proudů ovlivněných tradicemi obou oborů (s převažujícím důrazem na problematiku jazyka a teorie argumentace) a ukazuje vliv různých aspektů rétoriky na podobu současných směrů intelektuálního života.