Příspěvek se zabývá formálními způsoby, jež jsou v českém daňovém právu užívány k osvobození určitého předmětu od povinnosti zaplatit za něj daň. Jsou v něm rozebírány situace, kdy skutečnost: není předmětem daně, je od daně osvobozena, podléhá slevě na dani, má stanovenu nulovou sazbu daně nebo je jiným způsobem osvobozena.