Odborná debata o krajině jakožto v poslední době velmi módním tématu je alespoň v českém akademickém prostředí silně ovlivněna přírodovědným pojetím. V tomto článku obhajujeme alternativní pohled na krajinu rozvíjející se v rámci antropologie krajiny.
Krajinu chápeme nikoli jako výsek reality někde venku, ale naopak jako široce pojatý “způsob vidění”, způsob rozumění, zakoušení a přistupování ke světu. V první části článku představujeme způsoby, jakými antropologie krajiny pojímá předmět svého zájmu.
V druhé části pak nabízíme dva příklady – analýzu pravěké krajiny a krajiny (post)industriální. Hlavním cílem článku je vyrovnat debatu o krajině dosud ovládanou přírodními vědami a vrátit pojmu krajina, co mu je upíráno – lidskou zkušenost.