Celá řada domestikovaných forem vykazuje paralelní podobnosti ve fenotypu, aniž by na ně byly záměrně selektovány. Tyto selekčně neutrální znaky jsou pro mnoho domestikantů typické a unikátní.
Jev je v práci vysvětlen tak, že k emergenci podobnostních rysů dochází pod vlivem specifik umweltu jiného organismu, jemuž je daná domestikovaná forma vystavena. Domestikace tak představuje proces, který postihuje obě strany, domestikanta i selektátora.
Oba subjekty jsou nakonec transformovány do jednoho komunikačního celku, jenž je podstatně více integrován než na samém počátku interakce.