Abstrakt
Rozebíráme problém komunistické moci v tzv. totalitních režimech. Po vzoru současných vědních studií a etnometodologického přístupu k fenoménu moci navrhujeme, aby se s komunistickou mocí analyticky nezacházelo jako s nějakým samozřejmým zdrojem vysvětlování; spíš by se měla brát jako něco, co je v prvé řadě třeba vysvětlit.
Analyzujeme tedy osobní účastnická vyprávění o politických prověrkách, které probíhaly v Československu v roce 1970 a všímáme si toho, jak moc komunistů získávala svou sílu z obyčejných a "nepozoruhodných" interakcí mezi účastníky na obou stranách. Prověrky chápeme s odkazem na Bruno Latoura jako "zkoušky síly".
Ukazujeme, že pro všechny účastníky mělo klíčový význam, aby propojení, překlady či mobilizace, kterými se stával režim skutečnějším, zůstaly částečnými a vícečetnými (a tedy ne výlučnými, jedinými a "totálními", jak často předpokládají převládající rozpravy o totalitarismu).