Abstrakt
Cílem práce je zhodnotit výskyt a typ pooperačních komplikací po radikální exenteraciaxily, které mají souvislost s provedeným chirurgickým výkonem. Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza pooperačních komplikací u 116 vybraných pacientek,které podstoupily parciální nebo ablační výkon na prsu s disekcí axily v letech 1994-2000 pro karcinom prsu v I. a II. stadiupodle FIGO.
Do souboru byly zařazeny nemocné, u kterých nebyla aplikována radioterapie axily,ani chemoterapie, byly po dobu nejméně 12 měsíců po operaci bez známek lokoregionální recidivy onemocnění a u kterých bylo v disekátu axily prokázáno nejméně 10 lymfatických uzlin. Operace byly prováděny 9 různými operatéry.
Hodnoceny byly časné (výskyt infekce, seromu, hematomu)a pozdní (otok, parestezie, ztuhlost, bolest a slabost horní končetiny) komplikace. Porovnán byl výskyt obtíží v závislosti na věku pacientek, na počtu disekovaných uzlin a na rozsahu operačního výkonu na prsu.
Výsledky: Alespoň jedna komplikace se vyskytla u 65 % pacientek. U časných komplikací (hematom, infekce, serom) nebyla statisticky významná jejich závislost ani na věku pacientky, ani na množství odstraněných uzlin.
Statisticky významný (p<0,05) byl výskyt infekce v závislosti na rozsahu výkonu na prsu,který pravdepodobně souvisel s velikostí ranné plochy. Vyšší počet subjektivních komplikací u pacientek po ablaci prsu je vysvětlován nejen rozsahem ranné plochy, ale i psychosociálními důvody.
Závěr: Disekce axily je součástí standardní chirurgické léčby karcinomu prsu. Samotný chirurgický výkon bez následné radio- či chemoterapie je spojený v 65% s dlouhodobou morbiditou pacientek.
Vzhledem k posunu diagnostiky karcinomu prsu do nižších stadií je třeba hledat méně invazivní stagingovou metodou, která sníží morbiditu pacientek.