Abstrakt
Autorka v kapitole rozebírá argumentační a narativní strategie v populárně naučných textech J. Petráně ze 70.–90. let 20. století a vztahuje je ke konceptu psychohistorie.
Nejprve představuje hlavní badatelské trendy v poválečné světové psychohistorii. Následně rozebírá teoretickou reflexi psychologizujících konceptů v moderní české historiografii a soustřeďuje se na ojedinělý pokus o přenos psychohistorických konceptů a pojmů do českého dějepisectví na stránkách Petráňovy knihy Rebelie (1975).
V závěrečné části poukazuje na limity tohoto přístupu a rozebírá roli výpovědí o psychice a emocionalitě v naraci Petráňových textů. Ty zde fungují jako jedna ze základních vztahových struktur – univerzální psychologické typologie a stereotypy hrají roli v zápletkách a podílejí se i na tropologii a ideologických implikacích Petráňovy historické narace.