Společenské vědy zabývající se vztahem člověka a místa zažívají v poslední době obrat, který je některými komentátory až hravě označován za „strašidelný“ (spectral turn) a jehož základem je zapojování nových, neotřelých metafor – strašidelnosti, či znepokojivosti prostoru obývaného roztodivnými duchy – do promýšlení způsobu jakým člověk prožívá prostor kolem sebe. Příspěvek si klade za cíl na příkladu podzemní technologické krajiny pražského metra prodiskutovat, nakolik nové strašidelné metafory rozšiřují a obohacují naše porozumění lidského zabydlování světa.