Lze identifikovat jen několik oblastí středoevropského prostoru, které můžeme z environmentalistického pohledu označovat divočinou. Jsou jimi především vojenské výcvikové prostory.
Environmentální dějiny těchto oblastí prodělaly hluboké zvraty. Proměny kulturní a politické, stejně tak jako sociální a ekonomické, mohou být srovnávány s procesy specifickými pro pásma bývalé tzv. „železné opony“. Žádné další oblasti s výjimkou jádrových zón národních parků a rezervací v současnosti nedisponují takovými environmentálními hodnotami jako právě vojenské polygony.
Jejich výjimečnost je způsobena specifikou dostupnosti a nízkou hustotou osídlení i zalidnění. Tyto faktory nejvíce podmiňují výskyt ohrožených druhů a minimální tlak společnosti na využívání přírodních zdrojů.