Metoda Lee–Carter představuje v současné době jednu z nejpoužívanějších metod modelování a projektování vývoje úrovně úmrtnosti. Cílem příspěvku je přiblížení této metody se zaměřením na její hlavní výpočetní principy či problematiku použití.
Již v dnešní době existuje celá řada aplikací této metody, jednou z dalších může být také aplikace na vývoj úmrtnosti na nemoci oběhové soustavy v České republice. Stěžejní část příspěvku seznamuje s jejími hlavními úskalími spolu s možnostmi řešení a představuje základní výsledky projekce.