Abstrakt
Předkládaná studie sleduje Descartovu a Kantovu koncepci subjektivity. Tyto dva filosofy spojuje chápání člověka jako na jedné straně konečné bytosti vyskytující se mezi ostatními jsoucny ve světě – a to i z hlediska geneze –, na druhé straně však principu vlastních aktivit – a v tomto ohledu principu sebe sama.
Společně jsou tematizováni proto, že z historického hlediska představují extrémy této pozice: Descartes je 'prvomyslitelem' principiality konečného nitrosvětského subjektu, Kant završitelem vývoje tohoto pojímání člověka a jeho místa ve světě. Při interpretaci obou myslitelů je přitom kladen důraz na to, jak se jejich koncepce člověka jako principu sebe sama vyrovnává s problematikou lidské dějinné situovanosti a dějin jako takových.