Kapitola v kolektivní monografii pojednává o humanistické literární produkci v Olomouci v 16. století. Autorka nejprve poukazuje na metanarazivní zakotvení starších interpretací olomouckého humanismu a posléze srovnává raný typ humanistické komunikace a tvorby, která byla ovlivněna vídeňskou skupinou Conrada Celtise, s pozdějšími literárními poli biskupského dvora a jezuitské akademie.