Text popisuje fungování a význam paměti při profilování dnešních elit bulharské komunity v ČR (respektive v Praze. Atorka chápe vzpomínky Bulharů, účastníků prvých poválečných pracovních (1946–1949),jako subjektivní výpovědi korigované nejen aktuálními postoji, ale i ovlivněné a podmíněné aktuálními osobními tužbami.Ve vyprávěních o prožité minulosti hledá jejich účelovou aktualizaci.