Abstrakt
Práce vychází z poznatků antropologie jídla o jeho schopnosti evokovat minulé ve smyslové komplexitě, které Sutton (2001) shrnul pod názvem synaesthesia, a sleduje na vzorku emigrantů z bývalého Československa do Izrale po roce 1945 jeho funkce v situaci migrace. Jídlo spjaté domovem je užíváno k evokaci minulého domova a stává se nejen materiálem, kolem kterého se třídí vzpomínky na domov, ale i materiálem, kolem kterého se utváří stereotypy o druhém a o sobě samém.
Chuťové preference a zvyky ohledně jídla jako nereflektovaná součást habitu dodává těmto představám zdání danosti a legitimuje je. Příprava jídla, stravovací návyky a recepty se stávají nositeli hodnot země původu, domova, a právě díky své tělesnosti, nereflektovanosti, jako i kontextuálnosti (Appadurai, 1989), která kulturní odlišnost ztělesňovanou jídlem umožní ukrýt do privátních kontextů domov zcela přirozeně umožní tyto hodnoty a významy prenášet se všemi jejich historickými významy na další generace.