Článek se zabývá zobrazením tibetské krajiny v čínské a tibetské literatuře 80. let 20. století. Čínští autoři využívají obrazy tibetské krajiny k symbolickému vyjádření subjektivně vnímaného odstupu od domorodců, zatímco tibetští autoři kladou důraz na ty prvky tibetské krajiny, které mohou napomáhat k identifikaci s tibetským prostředím. Rozbor ukazuje symbolickou funkci krajiny v literatuře o Tibetu ve vztahu k nově (znovu)utvářené tibetské identitě v kontextu mnohonárodnostní Číny konce 20. století.