Publikace dokumentuje a hodnotí prezentaci krajinomalby na výročních výstavách Krasoumné jednoty v letech 1840 – 1890 a její dobovou kritickou reflexi. Sledované období, započaté školou Maxe Haushofera a končící kontakty s impresionismem, je pro vývoj české krajinomalby zcela zásadní, mimo jiné jako úsek utvářející a kodifikující způsoby zobrazení české krajiny a výběr příslušných krajinných schémat.
Zpracování pramenů – výstavních katalogů z daných let, nákupní dokumentace a kritického písemnictví (v první řadě každoročních kritických referencí o příslušných výstavách) – umožnilo současně analyzovat změny vlivu hlavních krajinářských center (Mnichov, Düsseldorf, Vídeň, Francie), posuny v zastoupení jednotlivých motivů, krajinných typů, významových akcentů a další skutečnosti důležité pro zhodnocení vývoje estetické a ideologické orientace v uvedeném úseku.