Publikace |
2008
Abstrakt
Tento příspěvek předkládá narativní analýzu dvou epizod o ?ohrožené pramáti?, tj. Gn12,1020 a Gn20,118.
Společným narativním rysem obou příběhů je mlčení a pasivita Sáry/Sáraj. Autor argumentuje, že její mlčení slouží jako narativní prostředek etického a teologického hodnocení ani ne tak samotné pramáti jako spíše ostatních postav vyprávění.