Oproti rozšířenému stereotypu, podle něhož rabínské židovství zdůrazňuje skutky, zatímco křesťanství milost, ukazuje předložená studie na širokém spektru textů , že rabínské židovství považuje Boží milost za základní rys jeho vztahu k lidem. Zatímco křesťanství spatřuje jádro milosti v paradoxním ospravedlnění hříšníka, vidí rabínská literatura milost především v tom, že se Bůh pustil do riskantního díla stvoření.
Ambivalentní postavení člověka před Bohem vyjadřuje rabínská literatura dialektikou 'pravidla soudu' a 'pravidla spravedlnosti,' dvou strategiích Boha ve vztahu k člověku.