Abstrakt
Účel studie. Studie představuje jednu z možných chirurgických strategií léčby kongenitální varus klubové nohy u nejmladších pacientů, nejčastěji u kojenců a batolat.
Tato strategie se používá u tuhých varusových patek skupiny Dimegli skupiny 1 a 2. Je možné ji použít také u rebelských varusových patek, v těchto případech je však rekonstrukce obtížnější.
Materiál. V období 1983-2000 byla metoda posteroplantárního uvolňování použita 93krát, z toho 59krát jako primární chirurgický zákrok a 34krát během revizní chirurgie.
Nejmladším pacientům bylo 8 měsíců, nejstarším dětem bylo během revizní operace 8 let. Metody.
V případě přetrvávající addukce a varózní deformity po konzervativní terapii kongenitální varus klubové nohy bylo nejprve provedeno plantární uvolnění přední části chodidla a následně z mírně šikmého podélného přístupu došlo k radikální zadní kapsulotomii s prodloužením Achillovy šlachy redukce talokalcaearu s transfixací K-dráty. Sádrová omítka se nanáší po dobu 3 měsíců po operaci s výměnou korekčních sádrových odlitků každé 3-4 týdny.
Nejkratší interval po operaci byl 9 měsíců. Soubor zahrnoval 47 pacientů (celkem 62 stop).
Výsledek. Sledovaná skupina pacientů byla klinicky vyšetřena se současným hodnocením rentgenových snímků.
Vynikající výsledek - anatomická poloha nohy byla získána u 68%, dobrý výsledek byl zaznamenán u 26%. Špatný výsledek byl zaznamenán u 2 pacientů v bilaterální noze varus klubu s meningomyelocelou. Rentgenové snímky ukázaly při hodnocení vzájemné polohy talu a patní kosti zvětšení úhlu v boční projekci v průměru o 12 stupňů, v předozadní projekci o 10 stupňů.
Diskuse. Počty pacientů, indikace a výsledky sledované skupiny pacientů jsou srovnatelné s literárními údaji.
Vynikající a dobré výsledky posteroplantárního uvolnění jsou ještě lepší než výsledky úplného uvolnění obsaženého ve studiích literatury. Procedura začínající nejprve uvolněním plantárních struktur je do jisté míry originální strategií.
Obvykle po operaci zadních struktur bylo plantární uvolnění použito až následně v případě přetrvávající addukce a varózní deformity přední části chodidla. Chirurgický zákrok i v případě defektu s bouřením umožňuje použít v dalších následných chirurgických zákrocích, které jsou problematické po úplném uvolnění, kdy v určitém procentu dochází i k nekróze talusu a kalkaneu.
Závěr. Posteroplantární uvolnění je jedním z možných chirurgických zákroků při řešení rigidní vrozené kyčelní nohy.
Ačkoli může být operace u většiny pacientů zahrnuta do tzv. Procedury malých kroků, vadu nakonec vyřeší.