Diagnostika destrukce autoimunitních beta buněk pomocí genetické analýzy rizik, hodnocení autoprotilátek a test stimulované sekrece insulinu u příbuzných 1. stupně u diabetiků. Do studie bylo zařazeno 208 českých dětí a dospělých (101 chlapců a 107 dívek, 186 sourozenců, 22 potomků rodičů diabetiků, ve věku 1-22 let, průměrný věk 11,5 +/- 5,4 roku).
Kompletní DQB1, DQA1 typizace a DRB1 * 04 subtypování byly provedeny pomocí PCR u 202 subjektů. Séra všech dětí byla vyšetřována na protilátky anti-GAD65, anti-IA2 a inzulín pomocí metod RIA.
Mezní normální hladiny byly stanoveny jako 99. percentil 105 nediabetických dětí. IVGTT byla provedena u dětí s významným titrem jedné nebo více autoprotilátek.
Celková hladina stimulované sekrece inzulínu <48 mU / l byla hodnocena jako defekt FPIR. Genotyp rizika DQA1 * 05-DQB1 * 0201 / DQA1 * 03-DQB1 * 0302 (OR = 100, CI 95% 13-730) byl nalezen u 24 z 202 příbuzných prvního stupně (12%). 22 dětí (11%) nosilo silnou ochrannou alelu DQB1 * 0602 (OR = 0,03, CI 95% 0,01-0,12).
Pozitivita autoprotilátek byla rozpoznána u 9 z 208 dětí (2,9%) a byla provedena IVGTT. Pozitivita anti-GAD65, anti-IA2 nebo IAA byla identifikována u 5 z 24 dětí s nejrizikovějším genotypem (21%) a u 4 dětí ze 113 s nižším rizikem nebo neutrálními genotypy (3,5%).
Hraniční pozitivita jedné autoprotilátky byla zjištěna u 1 chlapce s nejrizikovějším genotypem a u 2 dětí s méně rizikovým genotypem. U dívky s ochranným genotypem byla zjištěna pouze dočasná pozitivita anti-GAD65.
Diabetes mellitus 1. typu byl diagnostikován u chlapce během IVGTT a onemocnění se projevilo 6 měsíců po IVGTT u dívky s defektem FPIR. U příbuzných prvního stupně s diabetem byly zavedeny standardizované metody predikce diabetu 1. typu.
Tyto metody se používají pro český registr diabetických dětí.