Predikce inzulin dependentního diabetes mellitus u dětských prvostupňových příbuzných diabetických pacientů
Abstrakt
Východisko. Inzulin dependentní diabetes mellitus (IDDM) vzniká následkem autoimunní inzulitidy, která asymptomaticky probíhá měsíce až léta před manifestací diabetu.
Cílem naší studie bylo zavedení metod časné predikce IDDM u dětských prvostupňových příbuzných pacientů s IDDM. Metody a výsledky.
V letech 1997-2000 jsme sledovali 208 nediabetických dětí a adolescentů (101 chlapců, 107 dívek) ve věku 10,0+-5,3 (průměr+-SD) roku (182 sourozenců diabetických pacientů, 14 potomků diabetických otců a 12 potomků diabetických matek). Genetické riziko jsme určili genotypizací HLA-DQB1, -DQA1 a -DRB1*04.
Přítomnost inzulitidy jsme zjišťovali pomocí vyšetření trojkombinace autoprotilátek proti GAD65, IA-2 a inzulinu RIA metodami. U osob s pozitivitou autoprotilátek byla k odhadu funkční rezervy beta buněk stanovena první fáze inzulinové odpovědi (FPIR) ve standardním i.v. glukózovém toleračním testu (i.v.
GTT). Inzulitida na základě potvrzené pozitivity alespoň jedné autoprotilátiky byla diagnostikována u 9 dětí (4,3 %).
Výskyt inzulitidy závisel ne genotypu HLA 2. třídy: u dětí s nejrizikovějším genotypem pro IDDM (HLA-DOB1*0201-DQA1*05/DQB1*0302) se inzulitida vyskytovala téměř desetkrát častěji (5/24, 21 %) než u dětí nesoucích ostatní genotypy (4/184, 2,2 %, P=0,003). Z devíti dětí s inzulitidou měly tři nedostatečnou FPIR, z nichž u dvou byl už diagnostikován IDDM. Žádné ze zbývajících dětí ve studii diabetem neonemocnělo.
Závěry. Zavedli jsme standardní metodiku predikce IDDM, založenou na kombinaci genetických, protilátkových a funkčních testů.
Na rozdílech ve výskytu inzulitidy mezi skupinami dětí s odlišnou výší genetického rizika demonstrujeme zásadní důležitost genetického vyšetření v predikčním schématu.