Abstrakt
Účel studie: Autoři prezentují transpozici a hemitranspozici předního tibiálního svalu jako jednu z podpůrných operací při léčbě neurogenní, ale i vrozené klubové nohy. Materiál: V období 30 let indikovali a provedli transpozici předního tibiálního svalu 79krát u 75 pacientů a hemitranspozici předního tibiálního svalu u 27 pacientů.
Nejčastěji tuto metodu používali u pacientů s dětskou mozkovou obrnou, nejméně často u pacientů s vrozenou klubovou nohou. Metody: Autoři upřednostňují hemitranspozici předního tibiálního svalu (Biesalski-Mayer) v mladším věku a transpozici celého předního tibiálního svalu u dětí nad 9 let a v případech, kdy je chodidlo tužší nebo kde již dochází ke kostním změnám rozvinutý.
Z mediálního přístupu odhalí distální počátek šlachy předního tibiálního svalu, oddělí jeden nebo oba počátky šlachy v souladu s povahou transpozice, transponují přes nosnou část nad kotník a zafixují šlachu na základnu V nebo IV metatarzu. Do hodnocené skupiny byli zařazeni pacienti, kteří se v daném období zúčastnili kontrolní kontroly, tj. 14 pacientů po hemitranspozici a 45 pacientů po úplné transpozici.
Nejkratší interval po operaci byl 9 měsíců. Výsledky: V hodnocené skupině autoři provedli klinické vyšetření a rentgenový snímek.
Uvádějí vynikající výsledky v hemitranspozici u 57,1% s dosaženou polohou chodidla a funkcí transponovaného svalu 4 podle svalového testu. Ve 42,9% případů byl výsledek dobrý.
Podobné výsledky zaznamenali při úplné transpozici, vynikající výsledek ve 23 případech (48,9%), dobrý výsledek u 8 pacientů (38,2%), u 2 pacientů došlo k korekci valgusu (4,3%), u 8,5% pacientů s progresivním onemocněním následně zhoršila. Rentgenové vyšetření ukázalo u mladší věkové skupiny až do věku 8 let zvýšenou hodnotu úhlu talokalcaearu.
Diskuse: Počtem pacientů, indikací a výsledků je hodnocená skupina srovnatelná s literárními údaji. Autoři uvádějí důvody pro lokalizaci transpozice do V. nebo IV.
Metatarzálu v rozporu s biomechanickými studiemi. Tato operace není obvykle indikována jako samostatná operace, nejčastěji se provádí současně s operací na m. tricepsové surrae a operace po Steindlerovi.
Závěr: Metodu transpozice předního tibiálního svalu doporučují autoři hlavně v neurogenní klubové noze, kde kombinovaná operace na svalech může vést k konečné nápravě defektu. Metodu úplné transpozice předního tibiálního svalu lze použít také u progresivních neurogenních onemocnění za účelem odložení resekční tkáně.