Cíl studie: Vyhodnotit spontánní regresi hCG u jednotlivých typů molárních těhotenství a optimalizovat dispenzarizaci ve vztahu k riziku malignizace.Typ studie: Retrospektivní srovnávací klinická studie.Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika, Onkogynekologické oddělení, UK 2. LF Praha, FN Motol, Ústav patologické anatomie UK 2.
LF Praha, FN Motol, Ústav biologie a lékařské genetiky, UK 2. LF Praha, FN Motol.Metodika: Vyhodnocení spontánního poklesu hCG celkem u 104 molárních těhotenství ve dvou obdobích z let 1991 - 1994 (soubor CTN z bývalé I. gyn.-por. kliniky, 1.
LF UK, VFN Praha) a 1997 až 2000 (soubor ze současného pracoviště autorů, Onkogynekologického odd. FN Motol).
Do studie bylo zařazeno 46 parciálních hydatidózních mol (MHP), 48 kompletních hydatidózních mol (MHK) a 10 invazivních mol (MHI). V prvním období bylo hCG v séru vyšetřováno radioimunoanalýzou (RIA), ve druhém období imunochemoluminiscencí (luminoimunoassay - LIA).
Regrese byla statisticky hodnocena Fischerovým testem pro čtyřpolní tabulky a t-testem pro směrnice přímek z lineární regrese (po logaritmizaci hodnot).Výsledky: Zaznamenali jsme statisticky významný rozdíl v rychlosti spontánní regrese hCG mezi jednotlivými molárními těhotenstvími. Doporučená kritéria pro diagnózu po molární trofoblastické nemoci jsou pro klinickou praxi zcela vyhovující s výjimkou parciálních mol, kde i delší plateau u spolupracující pacientky nemusí indikovat chemoterapii.
Byly předloženy doporučené teau u spolupracující pacientky nemusí indikovat chemoterapii. Byly předloženy doporučené postupy pro follow up po evakuaci jednotlivých typů molárních těhotenství.Závěr: Časnější klinická diagnostika molárních těhotenství pomocí ultrasonografie mění zažité představy o klinickém obrazu.
Spontánní hCG regrese do negativity je nejrychlejší u MHP, pomalejší u MHK a MHI. Maligní potenciál jednotlivých molárních těhotenství se včasnější evakuací nemění.