Abstrakt
SOUVISLOSTI: Výroba přírodních autoprotilátek vč. antinukleární protilátky (ANA) se připisují lymfocytům, které mají na svém povrchu molekulu CD5. Role CD5 pozitivních B lymfocytů při indukci autoimunity je zatím nejasná.
Autoři zaměřili svou pozornost na výskyt antinukleárních protilátek (AA) u subjektů s různými nemocemi a hledali vztah k poměru CD5 pozitivních B lymfocytů v periferním krevním oběhu. METODY A VÝSLEDKY: CD5 pozitivní lymfocyty byly hodnoceny na průtokovém cytometru s použitím monoklonálních protilátek anti CD5 a anti CD19.
Antinukleární protilátky jsou detekovány nepřímou fluorescencí na substrátu lidských leukocytů a buněk HEP-2. Ve skupině 134 subjektů auto ři neposkytli důkaz přímého vztahu mezi relativním počtem CD5 pozitivních B lymfocytů v periferním krevním oběhu a přítomností ANA (IgG, IgA, IgM), a to ani u 33 pacientů s autoimunitní nemoci.
U 86 pacientů autoři odhalili, že u pacientů s opakovanými respiračními infekcemi převládají antinukleární protilátky typu IgM. U systémových onemocnění převládá izotyp IgG (p = 0,01).
Po imunosupresivní léčbě s příznivým klinickým účinkem izotyp IgA ANA zmizí a izotyp IgM se vyskytuje častěji. Výskyt izotypu IgA ANA je významně vyšší u zdravých subjektů ve věku nad 60 let než u mladších subjektů (12,5% / 6,1%, p = 0,06) a častější u žen (p = 0,05).
ZÁVĚRY: Přítomnost antinukleárních protilátek nesouvisí s množstvím CD5 pozitivních B lymfocytů v periferním krevním oběhu.