Účel studia. K léčbě hluboké infekce při totální artroplastice kyčelního kloubu je k dispozici několik terapií, ale žádná není zcela úspěšná; neexistuje shoda ohledně optimální metody.
Cílem této studie bylo zhodnotit léčbu používanou v naší instituci a její výsledky za posledních 20 let. U každé metody byla úspěšnost léčby hodnocena z hlediska kontroly infekce i obnovení funkce v ošetřovaném kloubu.
Materiál. Na I. ortopedické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze bylo v letech 1979 až 1998 ošetřeno celkem 172 pacientů s infikovanými totálními náhradami kyčelního kloubu.
Náš vzorek tvořilo 132 pacientů, 92 mužů a 40 žen. Resekční artroplastika byla provedena u 62 pacientů.
Dvoustupňová reimplantace byla použita u 64 pacientů. U 35 pacientů byla použita dvoustupňová reimplantace zahrnující skeletální trakci a u 29 pacientů byla použita bloková distanční vložka.
Zbývající pacienti byli léčeni jinými technikami. Metody.
Typ infekce byl klasifikován podle systému Coventry. Výsledek operace byl hodnocen na základě systému hodnocení Tsukayma, rentgenových nálezů a Harrisova skóre kyčle.
Výsledek. Průměrná doba sledování od definitivní operace byla 70,8 měsíce.
U pacientů, kteří podstoupili pouze resekční artroplastiku, byla míra vyléčení infekce 91,9%. Zvýšení Harrisova skóre kyčle však bylo ve srovnání se stavem před operací nízké (9,7 bodů).
U pacientů l éčených dvoustupňovou reimplantací bez distanční vložky, ale s kosterní trakcí, byla míra vyléčení infekce 94,3% a Harrisovo skóre se zvýšilo o 20 bodů. Pacienti, kteří byli léčeni dvoustupňovou reimplantací s distanční vložkou, vykazovali míru vyléčení infekce 96,5% a zvýšení Harrisova skóre o 29 bodů.
Tento nárůst byl vyšší o 9 bodů ve srovnání s pacienty, kteří podstoupili reimplantaci bez použití distanční vložky. Ještě větší rozdíl (28,2 bodů) byl nalezen při porovnání výsledků této techniky s výsledky resekční artroplastiky.
Výskyt distanční dislokace ve 21% případů byl neočekávaným nálezem. Diskuse.
Mezi použitými metodami nebyly nalezeny žádné velké rozdíly ve výsledku, pokud jde o míru vyléčení infekce, tj. Dvoustupňová reimplantace umožnila lepší funkci kyčelního kloubu než operace Girdlestone.
Použití distanční vložky ve dvoustupňové reimplantaci zajistilo pacientovi větší pohodlí během léčby a poskytlo lepší výsledky z hlediska funkce kloubů než léčba bez distanční vložky. Použití cementovaného distančního prvku je optimální metoda, která nejen zajišťuje stabilitu končetiny během období nezbytného pro kontrolu infekce, ale také poskytuje podmínky pro případnou implantaci nové protézy.
Distanční vložka také umožňuje dodávku vysokých dávek lokálních antibiotik uvolňovaných z cementu a vytváří prostor pro dlouhodobou aplikaci výplachu obsahujícího antibiotika. Závěry.
Míra úspěchu v léčbě infikované artroplastiky kyčelního kloubu a možnost zachování implantátu a tím umožnění pohodlného pohybu pacienta jsou v současné době vysoké. Předpokladem je včasná diagnostika a radikální chirurgický přístup, který zahrnuje použití metody vedoucí k nejúčinnější eradikaci infekce a zachování dobré funkce kloubu.
Reimplantace nové protézy po odstranění předchozí a debridement veškeré infikované tkáně a materiálu v kombinaci s cílenou antibiotickou terapií je metodou volby jak pro pacienta, tak pro chirurga.