Abstrakt
Cíl: Analýza spektra prenatálně diagnostikovaných supraventrikul árních tachydysrytmií plodu a hodnocení účinku léčby během nitroděložního období. Metodika: Ultrazvukové vyšetření srdce plodu sloužící k včasnému stanovení diagnózy paroxysmální supraventrikulární tachykardie a ke zhodnocení známek oběhového selhání podle závažnosti (selhání a hydrops plodu).
V indikovaných případech farmakologická léčba podle protokolu pracovní skupiny Fetální kardiologie (FWG) při Evropské asociaci dětské kardiologie (AEPC) se zhodnocením účinku léčby. Výsledky: Ze 60 plodů se supraventrikulární paroxysmální tachykardií (SVT) byla u 40 (60 %) přítomna setrvalá SVT, u 20 (40 %) intermitentní SVT.
Ve 41 (68 %) se jednalo o reentry AV tachykardii (průměrná frekvence - 246/min), v 10 (17 %) byl prokázán síňový flutter (průměrná síňová frekvence - 429/min) a 9 plodů (15 %) mělo síňovou ektopickou tachykardii (průměrná frekvence - 191/min). Oběhové selhání bylo přítomno celkem u 34 (57 %) plodů, u 20 z nich (33 %) byl prokázán hydrops, selhání (včetně hydropsu) nebylo přítomno pouze u 26 (43 %).
Intrauterinně bylo léčeno (digoxin, lék první volby) 38 plodů (63 %), u zbývajících 22 (37 %) nebyla léčba SVT pro příznivý přirozený vývoj arytmie (tepové frekvence neohrožující krevní oběh plodu) indikována nebo byla odmítnuta. U 26 (68 %) z 38 léčených plodů došlo ke konverzi tachykardie na sinusový rytmus, v této skupině mělo 19 (73 %) plodů známky oběhového selhání.
U zbývajících 12 (32 %) fétů, u kterých se tachykardii nepodařilo zrušit, byly známky selhání oběhu prokázány v 11 (92 %) případech. Úspěšnost léčby byla závislá na tíži oběhového selhání plodu. Ve skupině 18 léčených plodů s hydropsem došlo ke konverzi tachykardie pouze u 9 (50 %) plodů, ve skupině 11 léčených plodů s ultrazvukovými známkami selhání došlo ke konverzi u 8 plodů (73 %), ve skupině 9 léčených plodů bez selhání došlo ke konverzi u všech 9 plodů (100 %).
Tepová frekvence (TF) odpovídala tíži srdečního selhání: u plodů s hydropsem byla průměrná srdeční frekvence (SF) 253/min, se selháním 230/min a bez selhání 222/min. Z 38 léčených plodů se narodilo celkem 31 (82 %) zdravých novorozenců.
U 5 (13 %) plodů s rozvinutým oběhovým selháním došlo k intrauterinnímu úmrtí, jedno dítě zemřelo po porodu a jedno těhotenství bylo přerušeno z psychiatrických příčin. Ve skupině 22 neléčených plodů se narodilo 19 (86 %) zdravých novorozenců, ve dvou případech došlo k intrauterinnímu úmrtí (v jednom případě léčba odmítnuta) a v jednom případě bylo těhotenství přerušeno pro přítomnost závažné vrozené srdeční vady.
Závěr: Prenatální echokardiografie je velmi spolehlivou metodou, umožňující včasné odhalení závažných tachydysrytmií, které během nitroděložního období bezprostředně ohrožují život plodu. Včasná intrauterinní léčba umožňuje ve vysokém procentu zachránit život ještě nenarozených dětí, se stupňujícím se selháním fetoplacentárního oběhu však účinek léčby klesá.
Digoxin je vhodným antiarytmikem první volby v intrauterinní léčbě paroxysmální supraventrikulární tachykardie plodu. Včasnou detekcí a léčbou paroxysmální supraventrikulární tachykardie plodu lze ve většině případů úspěšně ovlivnit srdeční selhání a zlepšit tím prognózu takto postižených plodů.