Východisko. Benigní stenózy velkých dechových cest vznikají nejčastěji u osob s předchozí intubací nebo tracheostomií.
Jejich incidence není známá, jsou často pozdě diagnostikované a na jejich léčbu existují ve světě různé názory. S cílem přispět ke zlepšení našich vědomostí o této závažné poruše jsme prospektivně od března 1998 sledovali všechny nemocné, kteří s touto diagnózou prošli oddělením.
Metody a výsledky. V souboru 31 nemocných s benigními stenózami nenádorového původu, které jsme diagnostikovali a léčili na oddělení TRN FN Motol v letech 1998-2000, bylo 24 mužů a 7 žen, medián věku byl 52 let.
Příčinou stenózy byla u 27 osob intubace, u 4 nemocných byly jiné příčiny stenózy. Po přijetí jsme u 30 nemocných prováděli elektrokauterizaci a dilataci stenózy, jeden nemocný byl odeslán na operaci přímo.
Kromě dvou jsme vždy dosáhli dostatečného zprůchodnění stenózy a zvažovali jsme možnost operace. Na ni jsme odeslali 15 nemocných, 10 nemocných jsme trvale vyléčili metodami intervenční bronchoskopie včetně zavedení stentů 6 nemocným.
Ze zbylých 6 osob jsou 2 připravováni k resekci stenózy, 4 nemocní jsou inoperabilní z různých důvodů. 2 nemocní zemřeli bez souvislosti se stenózou. Závěry.
Na základě zkušeností soudíme, že optimálním postupem u těchto nemocných je po dilataci či odstranění stenózy vždy zvážit resekci trachey. V případě inoperability lze uplatnit metody intervenční bronchoskopie.
Autoři doporučují, aby všichni nemocní po intubaci delší než 2 dny byli s odstupem 2 měsíců odesláni na bronchoskopickou kontrolu.